Aronek je u nové rodiny!

Musím Vám povyprávět takový jeden příběh.. Už od začátku prosince z ničeho nic začal Aronek chodit mimo toaletu, nějakou dobu trvalo než jsme přišli na to, kdo za tím stojí. Pořídila jsem kamery, zjistili jsme kdo začal tropit neplechu.

Začala série vyšetření, zda nemá zdravotní problém. Ačkoliv jiné známky problémů nebyly. Postupně to gradovalo, bylo vidět, že jsou to vyloženě schválnosti a že chce, aby u toho byl vidět. Zdravotní problémy jsme vyloučili, hledali jsme příčinu dál, Aronkovi se udělala jeho vlastní polička, měl vlastní klávesnici na sezení. Zkoušeli jsme kozlíkové kapky, hormonální obojek.. zkoušeli jsme všechno. To pokračovalo.. přišla karanténa, kavárna se uzavřela, zjistili jsme tedy, že to není tím, že by mu vadili lidi.. začal byt nervozní, vzteklý, nejvíc to odnášel Snížek a pak kdo se namanul. Jediné štěstí bylo, že nikdo z ostatních koček mu to nijak nevracel. Pak přišel i průjem a tak další kolečko vyšetření – verdikt, naprosto zdravý kocourek. Jenže takhle to přece nejde.. nechtěla jsem si dlouho přiznat, že Aronek se rozhodl, že tenhle život už není pro něj, že si přeje vlastní rodinu, pohodu a klid. A pak se naskytla možnost..
Rodiče naší kolegyně se rozhodli, že to zkusíme u nich. Mají velký dům.. ALE jsou tam dvě kočky.. řekli jsme si, že to zkusíme, že za to nic nedáme, Aronkovi totiž přesuny nijak nevadí, má to na háku totál. A tak v sobotu odpoledne jsme vyrazili s Aronkem a veškerým vybavením.. Aronek se mi zvládl s prominutím doslova posrat v autě, no, mělo to fakt sílu.. 😀

Nicméně Aronek vystoupil z přepravky, rozhlédl se, zvedl ocásek nahoru a bylo jasno, že tady se mu bude líbit. Dva kocouři mu nevadí, je šťastnej, že má své VLASTNÍ mazliče. Každý den dostávám fotky a voláme si, jsem jak šílená máma, co jí dítě odjelo na tábor. Jsem štatná, že je Aronek spokojenej, ale zároveň mě bolí u srdce, jak rychle mě vyměnil, už mi nebude dávat hlavičky.. a tak Vám to tu píšu a zase bulím..

Prostě a jednoduše, kočičky jsou své a když se pro něco rozhodnout, jdou si tvrdě za svým a na nás je zjistit co se děje.. Aronek tu byl od začátku, 2,5 roku vedl kavárenský život, ale řekl si dost, a my se rozhodli mu díky jeho novým mazličům vyhovět a dát mu tak ten nejkrásnější domov jaký si přál. V novém domově už není problém průjem ani nechodí mimo toaletu. Dosáhl toho čeho chtěl. Ale Aronku, mě se nezbavíš, pořád se na Tebe budu jezdit dívat a mazlit! A na fotce můžete vidět, jak je zřejmé, že je teď fakt spokojenej.

Děkuju Sváťo a Luďku, že se mi o toho mého chlapečka tak krásně staráte a dáváte mu tolik lásky ❤️

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *